Historie výrobního objektu v Lomnici nad Popelkou sahá již do poloviny 19. století. Byl založen Josefem Horákem, zámečníkem a kovářem ze Stružince. Jeho dílna produkovala různé zemědělské stroje a zařízení, ozdobné mříže, kovové zámky a řemeslnické potřeby pro textilní průmysl.

Nové výrobní postupy si vyžádaly změnu technologie a z tohoto důvodu se v roce 1865 začala budovat slévárna.

Největší vzestup slévárny způsobila v roce 1885 změna výroby dřevěných textilních strojů na kovové. Výroba se specializovala na provedení tenkostěnných přesných odlitků s minimální potřebou jader a dodatečného obrábění. Jedinečnost těchto výrobních postupů dokazuje fakt, že slévárna vyvážela svou produkci textilních strojů do mnoha evropských zemí. Tento způsob formování se jen s malými změnami udržel až do roku 1953.

Průkopnickým činem velkého významu bylo v letech 1888 – 89 uvedení do provozu prvního dynama na výrobu elektrické energie a to jen dva roky po Edisonově slavném osvětlení elektřinou New Yorku. Toto dynamo je dnes uloženo v Národním technickém muzeu v Praze.

Postupem doby se zvyšovala i mechanizace provozu od pohonu ventilátoru pro tavící pec koňskou silou a vynášení náplně pece v krosnách na zádech až po zavážení materiálu do pecí pomocí mostových jeřábů, traktorů a výtahů. V začátcích provozu slévárny si slévač zajišťoval celý proces lití od výroby modelu až po očištění odlitků drátěným kartáčem. Veškerou administrativu od rozdělení práce přes kontrolu, výpočet výplat až po expedici měl na starost jeden člověk. Postupně se od sebe jednotlivé profese oddělovaly, zvyšovala se mechanizace výroby. Teprve za první republiky byl zaveden tryskač na křemičitý písek Tento systém fungoval až do roku 1955. Roční produkce v roce 1947 byla 200 tun odlitků.

Od roku 1976 patřil výrobní objekt do koncernu Elitex se sídlem v Liberci a s mnoha závody po celé republice a výroba běžela pod hlavičkou ELITEX, koncernový podnik, provoz slévárna Lomnice nad Popelkou.

V roce 1979 byly zapáleny nejnovější kuplovny s předehřátým vzduchem, surovinovou halou s veškerou mechanizací zavážení litiny, koksu i vápence. Jako v jedné z prvních sléváren se začalo používat epoxidových modelů a chemicky tvrzených jader.

V osmdesátých letech se pohybovala roční produkce již okolo 1900 tun, kterou tvořila především výroba odlitků pro průmyslové šicí stroje. Tato výroba již byla realizována na mechanizované licí lince včetně výroby skořepinových jader.

Po roce 1989 jako mnoho jiných podniků i slévárna v Lomnici změnila majitele a po několika letech byla výroba zastavena